JEDEN KLUB. JEDNO MĚSTO. JEDNA SLAVIA.

Obojživelník ve sportu označuje ty, kteří hrají aktivně fotbal i hokej. A právě takových „živočichů“ jsme měli na Koháči několik. Připomeňme si je. Na úvodní fotografii je hráč a legendární trenér Václav Hojdar se spoluhráčem mládeže KIN ČB Jiřím Daňkem v dresech starších žáků Motoru.

Na další fotce je stejná dvojice ve velice kvalitním týmu dorostu z roku 1977. Čtvrtý stojící zprava je Zdeněk Kostourek, který o několik let později hrál hokejovou nejvyšší soutěž za Duklu Jihlava.

Vrátíme se v čase o rok zpět, dorost pod vedením další trenérské legendy pana Jana Nového vyhrává v sezóně 1975/76 okresní přebor. Vítězný pohár přidržuje kapitán týmu Ruda Daněk, který byl zároveň výborným hokejovým brankářem.

Strojem času se posuneme ještě zpět a zmíníme člena naší síně slávy pana Jiřího Švihovského, který hrál v žákovském věku hokej za Slavoj ČB (předchůdce HC Motor) a kopanou za Dynamo ČB (v dorostu Dynama se svým kamarádem Mílou Zieglerem).

Reportáž „s mikrofonem za hokejem“ zakončíme dvěma velkými obojživelníky. Otou Horčičkou, který má na svém kontě nevídaný double, je totiž českým dorosteneckým přeborníkem v obou sportech, tady musíme pane Oto smeknout! (jeho vnuk Matěj je hráčem áčka, který letos dědečka v double napodobil). Druhým je pan František Čech, ikonický útočník českobudějovického Motoru, jehož legendární blafáky chytil málokterý gólman. Oba dva jsou na společné fotografii naší staré gardy, za kterou pravidelně hrávali (v dolní řadě na koncích).

Sportu zdar, fotbalu a hokeji zvláště.

Tentokrát zmíníme úsměvnější část naší historie. Jedná se o originální místní specialitu – hru gorodky. Pokusíme se vám nastínit pravidla: 2 party chlapů (zpravidla po pěti) oděni pouze v trenkách kopou naboso v sériích z velkého vápna. Gólu brání pětice, která se smí pohybovat pouze v malém vápně. Pokud míč vyrazí a kdokoliv z druhé pětice ho chytne ve vzduchu, může si ho dát na jakékoliv místo a střílet, pokud ho chytnou ve vápně jinak, střílí se z daného místa, jestliže míč opustí vápno, mohou si ho přiblížit jednou hlavičkou ze země a pálit. Když je roh, musí se po jeho zahrání střílet z voleje.

Stávalo se, že toto nevšední představení, u kterého byla kopa srandy, sledovalo více diváků, než fotbalové zápasy. Koháčské gorodky se kolikrát protáhly do setmění, v tom případě sloužily jako umělé osvětlení 2 zapálené sloupy voskových kelímků od piva vedle brankových tyčí. Jelikož byl náš plac ve středu hřiště škvárový, účastníci byli dokonale špinaví, po hře naskákali do řeky a pak už následoval pivní rozbor, který hradili pochopitelně poražení. Jak by řekl klasik, v jednoduchosti je krása.

Smutnou etapu naší historie začneme fotografií našich dorostenců, kteří stejně jako všichni ostatní museli před utkáními zdravit zdviženou pravicí. Pan rozhodčí i kapitán jsou předpisoví, ostatní se pochopitelně kroutí, jak mohou. Slávistická hvězda až na jednu výjimku šla z dresů pryč.

Že naše hvězda vadila dokumentuje i další společné foto z válečných let s neznámým soupeřem.

Vůbec první klubový protektorátní dokument potvrzuje policii, že pokračujeme ve fotbalové činnosti.

V červenci 1940 jsme přnuceni splnit nechutná protižidovská opatření, nacismus přímo zasahuje náš klub.

Okupačnímu režimu vadí i legionáři, kteří se zasloužili o vznik našeho státu, musíme poníženě potvrdit, že je ve svých řadách nemáme.

Veselejší zprávou je, že hrajeme dále fotbal, smutnější zprávou je, že naše hřiště bylo německými úřady v září 1942 zabráno, rozoráno a Bulhar na něm pěstoval zeleninu. Činnost ovšem neustává. Po dohodě se sportovním klubem S.K. Rožnov pokračujeme na jejich hřišti, což dokládá dokument z roku 1944.

Končíme návrhem odznaku k 10.letému výročí naší Slavie, abychom si ho mohli nechat vyrobit a hlavně nosit jsme opět museli potupně žádat.

Závěrem je třeba vzdát hold všem, kteří nás provedli celým tímto nelehkým obdobím, především předsedovi panu Karlu Böhmovi, povoláním učiteli.